určitý člen, užívá se všeobecně k označení osob, zvířat a věcínepřekládá sedas Mädchen mit den dunklen Haarentmavovlasá dívkaDer Vater schläft.Otec spí.
užívá se před abstraktními a látkovými podstatnými jményDas Holz des Tisches ist wertvoll.Ten stůl je ze vzácného dřeva.
označuje něco jedinečnéhoDas ist die Idee!To je nápad!
užívá se před některými vlastními jmény, geografickými názvy ap.die SchweizŠvýcarskoder BodenseeBodamské jezero
užívá se před vlastními jmény v přívlastkudie Berliner Philharmonikerberlínští filharmonicidas Frankreich der Revolutionrevoluční Francie
užívá se ve spojení s vlastními jményDie Fischers fahren morgen in Urlaub.Fischerovi jedou zítra na dovolenou.
užívá se při výslovném poukázání na určitou osobu nebo věc, zejména na odlišení od jiné osoby nebo věciten(to), ta(to), to(to)Die Frau kenne ich, die andere aber nicht.Tuto paní znám, ale tu druhou ne.Deren Kleid ist sehr auffällig.Její šaty jsou velmi nápadné.
nahrazuje přivlastňovací zájmeno ihr a sein, zvlášť při zdůraznění vztahujeho(ž), její(ž), jejichžmeine Freundin und deren Tochtermoje přítelkyně a její dceradie Verwandten und deren Kinderpříbuzní a jejich děti
užívá se na přímé a výslovné poukazování na někoho nebo něcoten, ta, topři poukazování na osoby je toto použití hovorové a nezdvořiléDer versteht nichts davon!Ten tomu vůbec nerozumí!
navazuje na dříve uvedené podstatné jméno, které se nepřekládáWas hältst du von meinem Vorschlag? – Den finde ich gut.Co si myslíš o mém návrhu? – Myslím, že je dobrý.
užívá se místo osobního zájmena
který, která, kteréuvozuje vedlejší větudas Buch, das er gelesen hatkniha, kterou přečetl